Pátá hodina nadešla a spolu s ní se přihnalo strašidlo. Ajajaj,
nebyl to zrovna hezký pohled. Lítalo mezi námi a větřilo. Bylo to takové zmatené
strašidlo. Hledalo a pátralo, všude kolem čmuchalo, ale jeho kamarádi nikde.
A nebylo samo, my jsme hledali také. Děti za pomoci rodičů rozsvítily lampiony
(to aby na cestu a strašidla dobře viděly) a pomalým krokem se všichni vydali
po stopách smutného zoufalého strašidla.
Tma byla pořád větší a větší a cesta byla dlouhá. Prošli jsme celou vesnicí a
zastavili jsme se až na hrázi rybníka. Věděli jsme, že jsme na místě. Hořící
ohně, děsivé
masky
a strašidlo křepčící radostí. Malé skupinky dětí a jejich rodičů se vydávají
na cestu lesem a čekající už slyší jen strašný jekot a vřískot. Dlouho to vypadá,
že kdo vstoupil do lesa, toho les a strašidla už nevrátí. Po dlouhé době čekání
se vrací první hrdinové. Sladká odměna a malý diplom jim budou připomínat dnešní
hezký tajemný a strašidel plný večer a taky to, že
UŽ SE STRAŠIDEL NEBOJÍ.
Poděkování patří nejen Lucce, Renatě, Dádě, Aleně, které odváděly skupinky do
hloubi lesa, ale hlavně strašidlům - strážským Baráčníkům a žákům z nejvyšších
ročníků naší školy. A také všem, kteří přišli a dobře se s námi bavili. Takže
DĚKUJEME a doufáme, že se zase někde potkáme.
