Co dělá můj pokoj, když tam nejsem
Představ si, že jsi právě odešel (odešla) ze svého pokoje, ale hned po zavření dveří se do něj díváš klíčovou dírkou. Máš pravdu, nemá se to dělat, ale ... CO SE TAM VLASTNĚ DĚJE? ... aneb z dobrovolných úkolů z informatiky.
V pokoji u Barči Lízancové:
Kouknu se klíčovou dírkou a vidím zvěřinec. Vidím jak moje skříň jí postel. Jak ořezávátko s strouhá židli. Jak se plyšová zvířátka navzájem ničí. Jak si panenky ze záclon stříhají šaty. Jak na zeď čmárají moji panáčci. Jak můj pohár skáče z okna. Jak nůžky stříhají moje oblečení. Jak moje náramky škrtí lampu. Jak se stůl propadá. Jak se fotka trhá. To je asi všechno.
Na návštěvě u Karči Šperlové:
Lampička si hraje na počítači hry. Barbie škrtí Kena. Plyšáci si hrají na schovávanou. Klíč hází lentilky. Panenka si skládá oblečení. Knížky jezdí na snowboardu. Pohár si sepisuje deníček. Lego jezdí na morčatech. Polštář krmí peřinu.
Pohled do pokoje Honzy Pilaře:
Když ráno vyjdu do školy a zavřu pokoj, dějí se v něm divné věci. Například tužky hrají fotbal a lampička jim dělá osvětlení. Propisky hrají divadlo. "Nad Bungee Jumping přece není," říkají nůžky a skáčí ho. Obrazy si hrají na ninjovské hvězdy, jeden teď tužku zasáhl. Tužka z úleku dala gól, ale bohužel vlastní. Tužky z jejího týmu na ni nadávají, celý druhý tým se raduje.
"Tohle není hra ale faulování!" ječí kapitán a vystřídá brankáře. "To není fér!" křičí brankář. V tu ránu ho gumička zasáhne. "Pardón," řekly nůžky. "Málem jsme vyletěly do vyšších sfér!" "To myslíš vážně?! Jenom pardon? Zlomil jsi mi tuhu!" "No tak, zanechme těch hloupých dluhů!"
Najednou klika cvakne a já vejdu dovnitř. A všechno je normální a já jdu psát úkoly.
Drama v pokoji Jirky Komárka:
Když zavřu ráno dveře do mého pokoje, tak tam vše začne ožívat. Celé legové městečko. Jsou slyšet různé zvuky. Mám tam lego horníky. Dolují cenné kameny, které pak odváží vláček. Také je slyšet, když projíždí a houká. Nebo celá policejní stanice, která má i své vězení. Právě začalo hořet a jsou slyšet hasiči i záchranáři. Všichni mají plné ruce práce. Protože vedle hořící budovy je škola a děti jsou už vyvedeny ven ze školy a v bezpečí. Jsou slyšet různé povely a křiky z hořící budovy. Hasiči uhasí oheň a záchranáři ošetřují poraněné lidi. Pak odvážejí zraněné do nemocnice. Dokonce létá ve vzduchu helikoptéra, kdyby bylo nutné aby zasáhla. Pak už raději odcházím do školy.
Inspirace z knihy Kateřiny Hoškové "Tvůrčí psaní pro malé spisovatele a spisovatelky", kterou vydalo nakladelství Edika.
Autor:  Hana PilařováVydáno: 9.3.2016 20:00 Přečteno: 7093x |
Formát pro tisk
Komentáře
Zajímavé pokojíčkové scénky.