Proč se tak jmenují...?

Napadlo Vás někdy, proč se hrady a města jmenují tak, jak se jmenují? Někteří čtvrťáci si tuto otázku položili a vymysleli krásné příběhy, které ledacos vysvětlují.

A protože jsou to děti šikovné, tak spojují, co se naučily na informatice, a většina z nich už odevzdává DDÚ formou emailu. :-)

Pověst o Bernarticích
(autor: Domča)

Byl jednou jeden kníže. Jmenoval se Darmožrout, byl to strašně zlý a chamtivý člověk. Měl moc nad svým krajem, která mu nestačila. A tak začal jezdit do cizích krajin, kde se ho lidé začínali bát. Jen v jednom kraji zvaném pod Přimdou v krásné malebné vesničce se mu lidé postavili. Měli statečného ochránce, velkého psa bernardýna Bernarda, podle kterého se tato vesnička jmenovala - Bernartice.
Kníže Darmožrout se zalekl a utekl se staženým zadkem do svého kraje.
Do Bernartic se už nikdy nevrátil. Lidé z jiných krajin si vzali ponaučení, a také ho hnali, štěkali na něj jako bernardýn Bernard.

Vranov nad Dyjí
(autor: Kačka)

Byla jednou osada kmene Jalovců. Jednoho jarního dne se náčelníka zeptala Jarmila: "Pane náčelníku, jmenuje se to tu nějak? A kdyby jo, jak?" Nad nimi pořád kroužily vrány. "Jarmilo já se ti přiznám, sám nevím." Vran přibývalo čim dál tím víc.
V létě si náčelníkův syn Kryštof hrál u řeky Dyje. Trochu se v řece čvachtal. Najednou mu ujely nohy a spadl do vody. Proud ho odnesl dál od břehu. Kryštof začal vzlykat. Uslyšelo ho hejno vran. Jedna z vran se o něj bála. Rozhodla se, že ho zachrání. Letěla ke Kryštofovi. Vrána na něj začala krákorat: "Kryštofe zvedni ruce, poslechni mě, poslechni." Kryštof vránu poslechl. Vrána se k němu přibližovala víc. Vypadalo to, že vrána se snaží přistát. Pařáty chytila Kryštofovy ruce. Vzlétla a Kryštof s ní. Donesla Kryštofa dokonce až do osady k náčelníkovi. Kryštof otci vše řekl.
Náčelník svolal celý kmen. "Milí spoluobčané, chtěl bych vám oznámit, že už vím, jak se to tu bude jmenovat. Z vděčnosti za záchranu syna dávám této osadě jméno Vranov. A tady na skále nad řekou Dyjí postavíme nové hradiště."
Dnes na tomto místě stojí zámek a jmenuje se Vranov nad Dyjí.

Hrad Pecka
(autor: Sandra)

Hrad Pecka stojí na skále nad městečkem Pecka.
Podle pověsti se říká, že na skále, na které hrad stojí, byla neúrodná půda. Děti si chodily hrát na skálu a dokázaly si tam hrát celé dny. Měly vždycky svačiny a jak to bývalo v chudých krajích zvykem, nosily si hlavně ovoce. Děti si hrály všelijaké hry i takové, že po sobě střílely peckama. Zřejmě byl dobrý rok a spousta pecek z třešní i švestek padlo na úrodnou půdu a další roky vyrostlo spoustu stromů.
Jednou jel kolem rytíř - unavený, vysílený a tak si pod jedním ovocným stromem sedl, odpočíval, otrhal třešně a když jich snědl tolik, že měl vedle sebe kopec pecek rozhodl se, že na tomto místě postaví krásný hrad... Rozhlédl se a krásný výhled na hory a krásná příroda ho očarovaly.
Hrad pojmenoval Pecka proto, že když kdysi odpočíval, nabíral síly a jedl třešně, tak ho právě ty pecky z ovoce k tomuhle nápadu postavit hrad přivedly.

Zámek Kozel
(autor: Filip)

Kdysi dávno byla na místě zámku Kozel farma, na které žil sedlák se svou ženou a chovali tam kozy. Sedlák se ženou byli velmi chudí, a proto se sedlák rozhodl, že půjde do města, aby prodal nejlepší kozu, jakou měli. Když sedlák přišel do města, byly zrovna trhy a všude šlo slyšet: " Kupte ryby, čerstvé ryby, ty nejlepší." "Kupte ovoce, zeleninu, jablka, okurky a mnohem víc, vše přímo ze zahrady." Sedlák šel tržištěm, když se ho dotkla cizí ruka. "Dobrý den." Sedlák se otočí a vidí muže v hnědém kabátě, muž pokračuje dál: " Vidím, že máte hezkou kozu, vyměním ji s vámi za mapu pokladu." "Mapu pokladu? No, tak jo," odpověděl sedlák nejistě. Tak sedlák vyměnil kozu za mapu pokladu. Když přišel domů, čekala na něj žena říká:" Kde jsi, panebože, a co to máš?" "Mapu pokladů," odpověděl sedlák. Žena se na něj zamračila a řekla: "Ach jo, já věděla, že se ti to nepovede." To sedláka urazilo a řekl: " Když mi nevěříš, přinesu ti ho, přinesu," řekl pyšně sedlák a odešel hledat. Šel dlouho, velice dlouho, šel rok, pět měsíců, tři týdny a dva dny, až jednou někde v Americe byla jeskyně, ve které našel truhlu s pokladem. Vrátil se domů a omluvil se ženě: "Ahoj, víš, omlouvám se, ale mám poklad." "Já se taky omlouvám," odpověděla žena. A tak si sedlák s ženou koupili krásný zámek a pojmenovali ho Kozel, podle koz, které tam chovali.

konec

Autor: