Všichni účastníci (prvňáčci) si jistě ještě vzpomenou na to, jak jsme se vydali do lesa ke krmelci s dobrotami pro zvířátka.Cesta vedla stejnými místy jako při podzimní vycházce. Důležité bylo fotit a fotit.
Na pořízených fotografiích totiž zjistíme, jak se daná místa v různých ročních obdobích změnila.
Pozorovali jsme vše kolem nás, užívali si sněhu a dokázali, že se ničeho nebojíme.
Velkou výzvou se nám stala „kazatelna", tedy zastřešený posed. Vysoký žebřík byl sice omrzlý, ale ani tato překážka nás neodradila od výstupu na „vrchol". To byl výhled!
U krmelce „v kuchyni pro zvířátka" jsme vysypali vše, co bylo v batůžkách, ale vlastní svačinky jsme raději snědli sami.
Snaha napodobit obyvatele lesa byla velká, ale marná. Váleli jsme se ve sněhu, dělali stopy, skovávali se pod křoví a větve stromů, ale problém nastal v maskování a dorozumívání.
Naše oblečení v lese hodně svítilo, tak většina se pokusila to změnit.. Není známo, zda maminky měly pochopení, ale doufáme, že ano.
I když jsme vydávali hlasité a různorodé zvuky, nikdo ze zvířátek se nám neukázal. Čím to asi bylo? Rozluštění této hádanky nebude tak těžké, ale těžké bude rozluštění příště respektovat!