Zdroj: https://www.zsstraz.cz/web/index.php?a=3342 • Vydáno: 22.5.2016 15:54 • Autor: Hana Pilařová
Stručné zpravodajství z GO kurzu jste mohli sledovat už jeho v průběhu, zde najdete podrobnější informace o tom, jaký vlastně byl.
Před dvěma lety, během prvního GO kurzu, padlo rozhodnutí, že bychom tuto celoškolní akci mohli pořádat každé dva roky. A protože nám Městys Stráž a Strážská obchodní společnost opět poskytli zázemí rekreačního střediska Sycherák, vyrazila letos opět celá škola za dobrodružstvím.
Pro přesun jsme tentokrát zvolili cestu po žluté turistické značce přes přírodní park Valcha. Pokud měl někdo pochyby, že nejmladší děti cestu nezvládnou, hluboce se mýlil. Prvňáci měli za úkol hlídat žlutou a udávat tempo pochodu. Chvílemi to vypadalo, že jim naopak ti starší nestačí. Cestou jsme udělali dvě přestávky na svačinu, při první si navíc děti připomněly nedávný Den země, jeho význam, a popovídaly si o lese. Při další etapě jsme pak plnili úkoly z pracovních listů.
Na Sycheráku nás čekalo nejen ubytování v chatkách ("hurá, máme svůj domeček"), ale hlavně oběd v podobě bramborového guláše. Po poledním klidu jsme se opět dali do pohybu, tentokrát při terčovém běhu. Děti běhaly po vytyčené trase se šestnácti obrázky. Úkolem bylo zakreslit všechny obrázky do karty a dostat se do cíle v co nejkratším čase.
Sotva dorazil do cíle poslední startující, už jsme se přesouvali na pláž, abychom zhlédli leteckou show LMK Drápalík. A znovu v pohybu - při chytání bonbonů ze vzduchu.
Posledním bodem středečního programu bylo vystoupení skupiny historického šermu Abaddon a ukázka palných zbraní. To jsme absolvovali s otevřenou pusou, pokyn při střelbě zněl totiž jasně: "otevřete pusy a zacpěte si uši". Zájemci si mohli navíc všechny zbraně vzít do ruky, osahat a potěžkat.
Čtvrteční chladné ráno hrozilo deštěm. Krátká přeprška během dopoledne skutečna spadla, náš program naštěstí nenarušila. Hned po snídani se děti rozdělily do pěti indiánských kmenů. Náhle tu nebyli žáci devíti ročníků, ale Apačové, Komančové, Huroni, Siouxové a Čerokíové. Jejich úkolem bylo během dopoledne vymyslet pokřik, secvičit tanec, vyrobit hudební nástroje, totem, oštěp, luk a šíp, čelenku, slavnostní kroj a zvolit nejhezčí squaw kmene.
Odpoledne si náčelníci vylosovali pořadí, vybrali si tři zápalky a v časových intervalech vyrazily kmeny na dobrodružnou cestu. Během ní indiáni házeli oštěpem na cíl, přenášeli ženy přes vodní tok, poznávali stromy a zvířecí stopy, stříleli z luku, prokazovali jakou mají paměť a zda poznají předmět pouze hmatem, rozdělávali oheň pomocí maximálně tří zápalek a chodili po laně.
Večer jsme se sešli na velkém slavnostním shromáždění. To navštívil i nečekaný host ze spřáteleného kmene. Na znamení přátelství vykouřil s našimi náčelníky dýmku míru, vyslechl si kmenové pokřiky, prohlédl si totemy. Byly nám představeny nejhezčí ženy kmene i slavnostní tance. Náčelníci prošli poslední zkouškou - házením tomahawkem. Nejúspěšnější kmeny Indiánského léta byly oceněny, odměnu ale nakonec dostali všichni zúčastnění.
Celodenní program ukončila Ohnivá show. Na tu jsme si ale museli počkat až do úplné tmy.
V pátek už nás čekal jen úklid indiánského tábora a také vyhlášení výsledků terčového běhu.
GO kurz jsme podnikli pro to, abychom se lépe poznali, aby ten malý nebyl jen "ten v tom červeném triku", ale "Vašek" nebo "Jirka". Chtěli jsme se poznat i mimo školní lavice a prostředí. Chtěli jsme dětem ukázat, že se dá přežít i bez neustálého kontaktu s rodiči přes mobilní zařízení a že i bez nich je pořád co dělat. Zvládli jsme pracovat ve věkově různorodých skupinách. Deváťáci si v roli kmenových náčelníků vyzkoušeli, jaké to je mít na starosti dvacet mladších indiánů a koordinovat jejich činnost. A výsledky? Jsou prostě úžasné!
Myslím, že za nás dospělé mohu říci, BYLO TO NÁROČNÉ, ALE BYLO TO FAJN.
Zbývá poděkovat: