Příběh podle obrázků

Co se to dělo na obrázcích, jak to popsali někteří čtvrťáci a jaká to bylo "správně"?

V dalším z dobrovolných domácích úkolů dostali čtvrťáci sadu šesti obrázků a měli k nim vymyslet příběh. Měli projevit svou fantazii (a té se meze nekladou).

Honza:

Byl krásný den, ale ne tak úplně. V jedné rodině zakřičel ráno kluk jménem David ze dveří jeho a Standova pokoje. "Na Standu spadla nástěnka!" Rodiče se ohlédli a šli se do pokoje podívat a opravdu! Rodiče s Davidem nástěnku opatrně zvednou a tam leží Standa a je placatý! "Jsi v pořádku?" "Ano," řekl Standa, "ale jsem placatý!" "Zavolám doktora," řekla maminka bude vědět, co dělat. Za hodinu už byli u doktora. Ten si ovšem nevěděl rady a tak museli odejít, aby nezdržovali frontu. A když dorazili domů Standa své placatosti začal využívat.

Jirka:

Tatínek snídá a čte si noviny a maminka dělá snídani synovi Alešovi. Aleš křičí ze svého pokojíku, že mu spadl obrázek jeho portrétu. Maminka s tatínkem běží za Alešem a vidí, jak na posteli v jeho pokoji leží obraz. Zvednou ho a najednou portrét, který pořídili, když byl Aleš menší ožil. Byl živý, ale placatý. Vzali chlapce k lékaři, aby ho prohlédl. Lékař si neví rady, ale chlapec se mu zdá být v pořádku. Dali mu jméno Alex, aby nevolali na oba stejným jménem. Jen Alešovi se nelíbilo si hrát s Alexem. Vždy když hráli, Alex se všude dostal a protáhl se i malinkou škvírou. Třeba i pod dveřmi se protáhl.

Děkuji oběma malým spisovatelům za příběh. A jaký příběh obrázky opravdu vyprávějí? To se můžete dozvědět v knížce Flat Stanley od Jeffa Browna, ze které pocházejí i obrázky:

"Hej! Pojďte se podívat!" volal Arthur Lambchop z ložnice, kterou sdílel se svým bratrem Stanleym.
Pan a Paní Lambchopovi velmi dbali na slušné a správné vyjadřování.
"Nehejkej na nás, Arture" pravila paní Lambchopová.
"Ale podívejte se," řekl Arthur a ukázal za sebe do pokoje.
Přes Stanleyho postel ležela obrovská nástěnka. Spadla na Stanleyho během noci. Pan a paní Lambchopovi spěchali, aby ji zvedli z postele. Ale Stanley nebyl zraněn.
"Co se to tady děje?" řekl vesele a posadil se.
"Panebože," zvolala paní Lambchopová.
"Bože," řekl Arthur. "Stanley je plochý!"
"Jako palačinka," řekl pan Lambchop. "Nejstrašnější věc, co jsem kdy viděl!"
Paní Lambchopová vzdychla a řekla: "Pojďme všichni na snídani. Pak navštívíme doktora a uvidíme, co nám."
Dr. Dan zkoumal Stanleyho ve své ordinaci.
"Jak se cítíš?" zeptal se.
"Něco mě šimralo, když jsem vstal," řekl Stanley. "Ale teď se cítím dobře."
"No, to tak v takových případech bývá," řekl Dr. Dan.
Sestra Stanleyho změřila.
Byl čtyři stopy vysoký, asi stopu široký a půl palce silný.
Být plochý může být zábava. Stanley si užil prolézání dovnitř a ven z pokojů škvírou pode dveřmi.
Arthur se o to snažil taky, ale jen praštil do hlavy.

Stanley díky své placatosti zažíval i další dobrodružství - létal vzduchem místo papírového draka, cestoval po světě v obálce nebo třeba chytal lupiče v muzeu.

Autor: