Pondělí 2. 5. jsme zahájili GO kurz velkým nakládáním materiálu, sportovních potřeb, her a hlavně kufrů, tašek, batohů, stanů a spacáků do aut a do dodávky strážských hasičů.
V půl deváté jsme vyrazili od školy na cestu směr Kozelčák.
"Už tam budeme?"
"Mě bolí nohy."
"Kdy budeme svačit?"
"Za jak dlouho bude ten Sycherák?"
... to byly asi nejčastější věty, které jsme cestou slyšeli od čela až do konce našeho pochodovacího štrúdlu.
Ano, svačinu jsme si cestou opravdu dali (bod 3 na mapě). A přestože přestávka byla dostatečně dlouhá, mezi body 4 a 5 byla ještě jedna krátká pauza.
Otázku "Už tam budeme?" ignorovali i zajíci, kteří před námi zděšeně prchali. Přípravka pravidelně sledovala modrý bod na mapě, jestli se k Sycheráku přibližujeme.
Po překonání vodního toku si všichni oddechli, že už je Sycherák na dohled. Poslední metry cesty se malé nohy už ploužily, aby v zápětí nasadily zrychlení v souboji u místo na lavičce u Dřeváku.
Po 7 km konečně: CÍL!
Následovalo rozdělení do chat a deváťáci rozbili stanový tábor.
"Kdy bude oběd?" Před polednem na nás čekal buřtguláš.
Zatímco se školáci dále zabydlovali a užívali si poledního klidu, předškoláci vyrazili zkoumat sycherácká hřiště a kousek před recepcí se začali shánět po svačině.
Během odpoledne vyrazily malé třídy na stopovačku, někdo prozkoumával lesy kolem Sycheráku, někdo plnil připravené úkoly, sedmáci pochodovali do Dubce a deváťáci do Bernartic na Březinku.
Přípravka se dočkala svačiny a šla si užít cestu vlakem do Stráže.
V dětském koutku si nakonec pohráli skoro všichni.
Všem během odpoledne asi dost vytrávilo, zmizela večeře (šišky se strouhankou) a od dvě hodiny později i druhá večeře.
Po náročném dni nakonec usnuli všichni.
